Den patnáctý. Cesta z Jäkkviku, přes Pieljekaisestugan do Adolfsströmu. Dochází za bouřky a hledáme ubytování v teple. Kungsleden.

Skvěle jsem se vyspala. Běžím hodit prádlo do pračky a sušičky, protože jsem se včera musela zapsat na seznam podle času. Jako problém se ukázala sušička, která sušila jen v horní části. Díváme se na předpověď a naše zdržení s prádlem znamená, že nás na cestě pravděpodobně zastihne bouřka. Poslední nákup v supermarketu, kafíčko z automatu na kávu a pádíme do Adolfströmu. 

Na trase dlouhé 23 km máme dva záchytné body. 

Bohužel první chata, Allmän Raststuga, je pouze dva kilometry za Jäkkvikem, ale je nádherná. Prostorná, s kamny, kuchyňkou, na podlaze by se dalo přespat. Opět netrpělivě pozorujeme předpověď a blížící se bouřkový mrak.

U další chaty, která je přibližně 8 km od Jäkkviku, Pieljekaisestugan, si dáváme oběd a naštěstí stále svítí slunce. Určitě to bude tím, že zapalujeme další vonnou tyčinku.

Jde se vcelku pěkně, jen jsem většinu času sama, pak nacházíme společný krok s Evou a to je krása. Na cestě potkáváme sedět Annu z Německa, která říká, že už jí cesta prostě nebaví, tak sedí. Rády bychom jí pomohly, ale při dlouhém rozmýšlení hlásím, že se blíží černý mrak, musíme sebou mrsknout.

Dohání nás bouřka

Jdeme, ovšem všechny mi utečou a já na mostku padám. Udeřila jsem se do kolene a bolestí mi vyhrkly slzy. Zvedá mě Anna a od této chvíle jdeme spolu. Trénuji angličtinu. Jsem si jistá, že se blíží bouřka, už ji slyším. Na rozcestí se potkáváme všechny a pokračujeme do Adolfströmu. Hanka s Dájou nám hned zmizí z dohledu, Eva se přidá k nám s Annou, začínám panikařit, bouřku ve volné přírodě nemám ráda, prší. Eva prohlašuje, že za bouřky se musí chodit pomalu, já běžím, ale čekám na ni. Prší, Anna, Eva a já potkáváme přístřešek, chceme v něm zůstat a nečas přečkat, ale nevíme, kde je Dája s Hankou, pokračujeme dál.

Za bouřky se chodí pomalu.

Běžíme. Eva si všimne Dáji pod stromem. Zkoušíme najít kemp, kde bychom se mohly ve společných prostorách usušit. Rozdělíme se na dvě skupiny. My s Dájou nacházíme ubytování, kde nám, promočeným, otevírá starší paní a říká, že mají místo pouze v drahých chatkách. Vrací se do domu poradit s manželem, jak by nám pomohli. Nakonec nám nabízí ubytování v chatě, což je levnější nabídka, než se kterou přichází Eva s Hankou. Zůstáváme u naší paní. Skvělá chata se sprchou.

Večer se přecpáváme oříšky a zapíjíme je rumem.