Den desátý. Kvikkjokk, obchod, doplnění zásob, teplé kafe. Kungsleden

24.10.2022

Už od rána mě bolí paty a mám pocit, že neujdu ani metr. Nárty mám nateklé. Dája se nabídla, že na snídani najde vodu. Nenašla. Místo toho hledáme zdroj vody, kde bychom se mohly nasnídat. Loučíme se s Hankou a Evou a vyrážíme. Mrholí. 

Dnešní cíl - Kvikkjokk

Během snídaně opět potkáme holky, Eva se směje, že jí v noci větrem odletěly ponožky, našla je o kousek dál. Opět se oddělujeme, ale máme společný cíl - Kvikkjokk.

Měl by tam být větší obchůdek a mohly bychom se dozásobit. Dáju nevidím, část trasy dohnala holky, potkáváme se až později k obědu. Obě pojmenováváme svá rozdílná tempa. Můj názor je, že v tomhle terénu bychom se tolik neměly oddělovat, Dája chce, abych přidala. Chci se snažit, ale nejde mi to. Dle mého soukromého názoru mi nohy kmitají, jak nejrychleji umí. Domluvily jsme se, naše cesta je naše společná cesta.


Převoz lodí

Do Kvikkjokku docházím s vypětím všech sil. Měla to být cesta po rovině, jenže ta rovina znamená přeskakování kamenů. Mám oteklé nárty a každý krok mě bolí. Naštěstí teplo v chatě a kafe mě nakopne. Stačila mi hodina odpočinku v teple a jsem jako rybička. Co z toho plyne? Když mi dáte čas si odpočinout, vyrazím s novou energií.

Teplé kafe! Konečně.

U kafe se s Hankou a Evou domluvíme, že společně vyrazíme na druhý břeh. Marťa s Lukášem zůstávají u chaty. Jejich plošina, na které v noci stanovali, nebyla příliš dobrým místem. Silný vítr jim rozbil stan.

Před odjezdem balíme opět všechny věci, máme doplněné zásoby jídla, ale moje trekové hole jsou pryč! Někdo mi je odnesl. Zuřím. Dája mi podává cizí trekovky od stejné značky. Jdeme k převozu. Cesta na lodi je jako z pohádky, pán nám vypráví o krajině, částečně o historii, paráda. Doporučil nám místo, kde je nejlepší stanovat.

Od této chvíle cestujeme s Hankou a Evou. Dobrou noc.