Den dvacátý první. Vycházíme později, protože celé ráno prší. Všechny jdeme v tempu, protože prší i větší část naší dnešní trasy. Kungsleden.

V noci jsem zimou nemohla spát, mám ultralehkou karimatku a je mi chladno od země. Přemístila jsem se do chaty, kde jsem usnula na lavici.


Ráno jsme se všechny sešly v chatě, čekaly jsme až ustane silný déšť a vyšly až o půl 11. Všichni jdou neuvěřitelně rychle, nedivím se, je chladno, fouká silný vítr a prší. Dája jde část trasy se mnou. V určitý okamžik mi opět podjela noha, zůstala jsem zkroucená pod krosnou a nemohla jsem se na tom bahně zvednout. Dája mě přešla bez povšimnutí, až po chvíli se ke mně vrátila a smála se. Myslela si, že na zemi leží jen má krosna, beze mě.

Tenhle úsek mě optimismem nenaplňuje

Tenhle úsek mě optimismem nenaplňuje, na bahně mi to podkluzuje, pauzy na svačinky neděláme, protože prší, a míjí nás procesí starších osob, které vypadají v horách jako doma. Pohledem na ně mi opět klesá mé nabyté sebevědomí. Na sklonku dne přestává pršet, začíná svítit slunce a kolem nás se z mlhy vynoří nádherné hory. Už jsem ale unavená, máme za sebou 15 km bez přestávky.

U jezera hodím batoh na zem a vyhlašuji přestávku. Nekompromisně. Rozhodujeme se, zda zůstat zde nebo pokračovat dál. Podle průvodce je tohle poslední možnost kempovat, před námi jsou už jen břízky. Díky pauze jsem opět nabyla ztracenou sílu a dalších 5 km ucházím zcela v klidu a dobré náladě. Jediné, co mě zneklidňuje je, že nemáme s Dájou hotovost na zaplacení kempovacího místa u chaty. Podle průvodce se dá platit jen hotovostí. Budeme to řešit až na místě.

U jezera hodím batoh na zem a vyhlašuji přestávku. Nekompromisně.

Jsme všechny mokré a promrzlé. Před chatou si najednou vzpomenu, že mám tajné zásoby hotovosti na nepromokavém místě v batohu. Jsme zachráněné. Chata je skvělá, opravená, čistá, prostorná kuchyň a skvělá sušárna. Jsem ráda, že jsme tady. Dole u jezera je sauna s velkými okny s výhledem na jezero. Burácí silný vítr, bojím se o stan, ale teplo sauny rozptyluje všechny mé obavy. Chladíme se v jezeře. Teď mám pocit, že chci zastavit čas. Spát jdu vyčerpaná, ale spokojená.

Zítra nám zbývá 30 km do cíle. Kde se ty kilometry ztratily? Jsem neuvěřitelně šťastná. Pro svůj pocit radosti se dívám do mapy. Kdo řekl, že 30, čeká nás 45 km. Nevadí. Dobrou noc.