Noc byla příjemná, jen mi je stále chladno od země. V 7 ráno nás probouzí slunce, které vyšlo mezi horami a ozářilo naše údolí. Ráno chceme vyjít v 9, ale Dája nahodila pomalý režim, který už znám, loučí se s horami. Na chatě Viterskalet Fjällstuga dokupujeme tortilly a tuňáka na dnešní oběd. Cesta vede po vrstevnici a je neskutečně příjemná. 

Všechny se loudají, jen mě se chce běžet

Každý z nás jdeme kousek od sebe a jsme ponořené do svých myšlenek. Na vrcholu jednoho z kopců si dáváme přestávku, zbývá nám pouze 5 km. Nemůžu tomu uvěřit. Zbývající kilometry zpomalím na své běžné tempo, už za nikým nespěchám, všechny musíme dojít na stejné místo. Jsem nervózní, abych posledních pár kilometrů neupadla, nevím, proč mě napadají tyhle černé myšlenky, zvládla jsem přece přes 400 km.

Závěr naší trasy bez vítězné brány

V příkopu najdeme dřevěný nápis Kungsleden, přijde mi to skvělé a chci, abychom se u něj všechny vyfotily. Až později jsme se dozvěděly, že to byl původní nápis z dřevěné brány, kterou včera a dnes bourali. Stánek s reklamními předměty je opuštěný.

Budova, ve které mělo být informační centrum celé trasy, je opuštěná a vystěhovaná. Chce se mi smát, celá situace mi přijde bizardní. Zkoušíme najít druhé informační centrum a obchod, ve kterém bychom si nakoupily sváču. Těším se na pivo.

Brána v příkopě, směju se a nedokážu se zastavit

Sedíme na lavičce před obchodem, cpeme se, piju chlazené pivo a jsem spokojená. Jen nám s Dájou chybí cílová fotka. Rozhodneme se, že se vyfotíme u nápisu Hemavan. Ubytování je čisté, stylové. Dlouhá teplá sprcha mě uvolnila a naplnila totálním pocitem štěstí a radosti. Druhé informační centrum jsme sice nenašly, ale to nevadí.

Zajdeme si na večeři, dáme si dvě piva a večer poslední Švédskou saunu. Nechce se mi volat domů, chci si užít okamžik bez starostí každodennosti.