Den sedmý. Mrazivá noc a silný vítr během noci způsobily, že jsme mazaly do chatky a zbylou část noci strávily tam. Dnes další přejezd lodí a plánování trasy ke Skierfe. Kungsleden

10.10.2022

Noc byla velmi mrazivá, přišla jsem na to, že když si vedle sebe dám do stanu krosnu, méně profukuje a je mi tepleji. Mám s sebou BigAgnes pro jednoho. Nic se vedle mě nevleze, ležím namačkaná, ale je mi tepleji. 

V noci foukal silný vítr

Asi o půl druhé v noci se mě Dája ptá, jestli jdeme do chatky, neváhám, jdeme. Balíme stany a spíme na podlaze nouzové chaty. Nad ránem vždy někdo otevře dveře a zase je zavře. Je mi to jedno, hlavně, že je mi teplo.

U snídaně si obě víc a víc uvědomujeme, že nás čeká 180 km bez chat s našimi nepříliš pevnými stany. Pokračujeme se stínem pochybností. Je před námi 11 km k chatě Sitojaure. Přestávám mluvit, mám krizi, nohy mě nechtějí nést. Šetřím sílu pouze na chůzi, jakýkoliv pohyb navíc mi bere energii.

Dnes je v plánu Skierfe

Cestu přes jezero zajišťuje rodina, která bydlí 300 metrů od STF chaty. Převeze vás za 350 SEK ráno a večer, pokud chcete jiný čas, je to 100 SEK navíc. Rozhodujeme se, jestli počkáme na večerní odvoz nebo si připlatíme. Obě si chceme odpočinout, dopsat zápisky, takže počkáme. Dája se s Annou, majitelkou, dala do řeči, povídají si o dalších možnostech trasy a jestli prý chceme na Skierfe. Anna nám popisuje neznačenou trasu, mapy.cz ji znají. Stačí dnes večer dojít ke dvěma jezerům, pak už bude zbývat na další den jen část cesty, ale stále vzhůru, nikoliv nahoru, dolů, nahoru.

Nejkrásnější výhled celé trasy - Skierfe

Před odjezdem lodi opět potkáváme Martinu s Lukášem z Malého žlutého stanu. Domluvili jsme se, že budeme pokračovat společně. Na druhém břehu náš plán slyší Ines a přidává se k nám. Během cesty nás potkává Mirielle, přidává se, už nás jde celkem šest.

Pod vrcholem kopce odpadává Mirielle, už nemůže, bude kempovat tady. Přidám se k ostatním, no přidám, všichni mi utečou a já za nimi dobíhám. Vždycky, když všechny dojdu, pokračují dál, ani nestíhám fotit stádo sobů, přijde mi, že bych tím zdržovala skupinu. Dája citlivě pochopila, že bych byla ráda, kdyby na mě počkala. Jdeme už notnou chvíli, kdy letmým pohledem do mapy zjišťujeme, že kdybychom šli po značené, máme to kratší? Dobře, fajn, ještěže jsou tady ti sobi a výhled. Stany rozděláváme všichni při sobě, s dohledem na jezera. Voda v nich se mi moc nepozdává, ale přece jen jsem turistické "mimino", tak budu držet krok, tedy vodu.

V podvečer je krásně, nefouká. Od přístavu jsme ušly ještě 8,5 km a já usínám spokojená, že už konečně dnes nikam nejdu.