Den pátý. Ráno námraza a přes den snové slunečné počasí. Kungsleden

26.09.2022

Ráno se probouzím a kolem mne je vlhko, vykouknu ze stanu a na něm led! A to je před námi skoro celý měsíc! Jestli tohle přežiju.

Ráno se k nám posunulo slunce

Vykoukla jsem ze stanu a všimla jsem si, že před námi je tábořiště. Z toho plyne jedno ponaučení, když jste unavení, přehlédnete i to, co máte před nosem. Během snídaně se k nám posunulo sluníčko, opět sušíme a užíváme si, že nás hřeje. Z hlavy se mi vypaří můj strach ze zimy.

Pokračujeme dál po cestě, která by se měla stáčet blíže k vodě. Těším se, že si nejen vyperu oblečení, ale i umyju vlasy. Jásám radostí, protože tohle všechno se děje. Spokojená, vykoupaná, s vypraným oblečením na batohu se těším na novou část trasy. Naše kroky směřují k chatě Kaitumjaure.

Kousek od Kaitumjaure je cedule "Bad, 350 m." Že by další koupání? Přesně. Našly jsme pláž, opět se koupeme, vaříme oběd na menší skále s výhledem na vodu, kolem sušíme ještě spacáky a stany. Tohle je ráj, ale musíme pokračovat, volá nás první přístav.

Na naší cestě opět potkáváme Martinu s Lukášem, jdou naším směrem. Smějeme se, že se určitě ještě budeme potkávat, každá dvojice vyrážíme v jiný čas.

Před Kaitumjaure "BAD, 350 m"

Našly jsme pláž, opět se koupeme, vaříme oběd na menší skále s výhledem na vodu, kolem sušíme ještě spacáky a stany. Tohle je ráj, ale musíme pokračovat, volá nás první přístav.

Na naší cestě opět potkáváme Martinu s Lukášem, jdou naším směrem. Smějeme se, že se určitě ještě budeme potkávat, každá dvojice vyrážíme v jiný čas.

Že by další koupání? Přesně. 

Těsně před Teusaujare, před jezerem, opět prudké klesání. Dáju v podstatě nevidím, jdu sama. Docházíme 18.30. Jsem hodně unavená. U přístavu je chata, malý obchůdek, zázemí (kuchyňka, sauna, kadiboudy). Opět jsme potkaly Lukáše s Martinou. Martina radostně oznamuje, že oni zůstanou a užijí si saunu po studených nocí. Já chci taky! Na Dáji vidím, že není zrovna nejšťastnější, že by měla platit za spaní ve stanu u chaty. Na druhou stranu odjezd lodě měl být v 18 hod, jenže kvůli silnému větru byly velké vlny, takže se čeká, až se hladina uklidní. Rozhodujeme se, jestli budeme v tom studeném větru čekat a přejedeme už dnes večer nebo zaplatíme pobyt u chaty a užijeme si saunu. Martina s Lukášem nám doporučují, ať si koupíme členství (rodinná za 550 SEK) ve Švédském turistickém spolku. Od teď začíná ráj slev na lodě a ubytování. Koupíme si lístek na zítřejší ranní loď, ubytování, platíme členství, Dája platí celkem 1 1500 SEK. Páni, to je naráz velká částka. A to ještě není to nejhorší.

Rozděláváme stany ve větru, který postupně sílí. Bojím se o opravenou tyčku, Dája, že její Lanshan nevydrží další cestu. Stany hodně vlají ze strany na stranu. Měly jsme si vzít její MSR a spát v jednom stanu. Diskuze nečíst, prý soukromí, ale co bezpečnost a pevnost stanů? Dája poprvé vyslovuje, že má strach. Stojíme pod stříškou od sauny, vedle které stojí naše stany. Je taková zima, že držíme v rukou rychle uvařenou večeři, praskla mi plastová lžička a jíme ji v závětří. Dája se ptá, "Co mám dělat, když mám strach." Odpovím, že nejlepší je, vyjmenovat si varianty řešení problému. Takže za prvé buď můžeme přerušit naši cestu kvůli špatnému vybavení, za druhé: budeme putovat od chaty k chatě či nouzových chat, trasu bez chat nepůjdeme, za třetí: riskneme to a půjdeme dál. Po večeři se vydáme do sauny, která je jednoduše chatka s kamny, do kterých si každý může přikládat sám. Plánuji, že se dá v její předsíňce spát, když se v noci rozbijí naše stany. V sauně mlčíme, nerozumím dotazům dalších vysmátých turistů. Nechce se mi s nikým mluvit. Mezi jednotlivými saunami se koupeme v malém jezírku. Voda je ledová, ale teplo v sauně rozpouští mé obavy, uvolňuje mé svaly.

Do spacáku jdu rozehřátá, konečně mi není zima a nemusím spát v péřové bundě. Dobrou noc. Vstáváme 5.50, loď volá.